Něco na úvod

Morčátka léčí smutnou duši, stesk i pocit samoty

17.04.2012 10:03
Tak zvaná CAVIATERAPIE je terapie pomocí morčat  a je využívána ku pomoci především starým lidem a dětem. Zahání pocit samoty a opuštění, nahradí i kamaráda, kterému se můžete svěřit se svými starostmi a bolístkami. Je to opravdu pravda pravdoucí, protože i já ( ve svých 38. letech )...

Chov morčat - nový, obsáhlý článek o morčatech!

Vše o chovu morčat, volba chovatelského zařízení, morče divoké a domácí. Jídelníček, zvuky morčat a mnohé další.

Autor článku: Mgr. Vratislav Šnejdar, CSc.

 

Morče domácí


V lidské společnosti již několik století patří mezi nejoblíbenější domácí mazlíčky morče domácí. Jedná se o domestikovanou formou jihoamerického hlodavce morčete divokého. Po zoologické stránce je morče domácí (Cavia aperea porcellus) poddruhem morčete divokého (Cavia aperea), obratlovce z třídy savců (Mammalia), řádu hlodavců (Rodentia), podřádu dikobrazočelistných (Histricognathi) a čeledi morčatovitých (Caviidae).


Morčatovití tvoří nevelkou skupinu asi 18 druhů menších býložravců, které patří k typickým zástupcům jihoamerické fauny. V Jižní a Střední Americe obývají nejrůznější prostředí, od tropických pralesů po polopouště a pusté náhorní planiny. Jsou to společenští živočichové, žijící v malých skupinkách. Živí se výhradně býložravě, požírají zelené části rostlin, plody, semena, kořínky a hlízy. Přední nohy jsou opatřeny čtyřmi, zadní třemi prsty. Ocas zcela chybí nebo je velmi krátký. Lebka je jako u ostatních hlodavců opatřena výraznými předními řezáky, tzv. hlodáky a špičáky chybí úplně. Hlodáky jsou na přední straně pokryty tvrdou sklovinou a díky většímu obrušování měkčí zadní části si stále udržují ostrou hranu. Morčatovití se rozdělují na dvě podčeledi: Na tvarově menší zavalitá a krátkonohá morčata a na dlouhonohé, zajíce připomínající mary, které mají drápy podobnými kopýtkům a dorůstají hmotnosti až 16 kilogramů.


Morčata jsou drobná a velmi společenská zvířata. V přírodě žijí v různě velkých skupinách. Komunikují mezi sebou různými hlasovými projevy, jako například kvíkáním, brumláním, vrčením a „zpěvem“. Rodí plně vyvinutá mláďata a nedělají si hnízda. Nevyhrabávají si nory a jako ochranu před predátory si vyhledávají opuštěná doupata jiných zvířat a různé přírodní úkryty. Aktivní jsou s přestávkami po celý den, nejaktivnější ale v noci a zvláště za soumraku a za úsvitu, což je opět chrání před predátory. Morčata průměrně běhají, nejsou ale žádní sprinteři. Dovedou přeskočit menší překážky a jsou dobří plavci, špatně ale šplhají. Nestěhují se na větší vzdálenosti. Morče má dobře vyvinutý zrak, čich i hmat. Je dichromát, a proto zřetelně odliší jen dvě barvy. Jeho oči jsou vypouklé, umístěny po straně a zorný úhel je proto velmi široký, dosahuje až 340 °. Uši morčete dokážou vnímat ultrazvuk až ke hranici 100 kHz. U morčat můžeme podobně, jako třeba u králíků můžeme pozorovat koprofágii, kdy zvíře přímo od řitního otvoru požírá své vlastní výkaly. Ty jsou zdrojem vitaminů, vlákniny a symbiotických, ve střevě žijících bakterií.


Anglicky se morče řekne guinea-pig, guinejské prasátko. Ve skutečnosti morče nemá s africkou Guineou, se sousedící Guinea-Bissau a dokonce ani s přímořským státem v Oceánii Papua-Novou Guineou vůbec nic společného.


Morče divoké (Cavia aperea) je původní v Jižní Americe, od Argentiny přes Chile a Peru. Vyskytuje se od travnatých a křovinatých nížin Argentiny až po vysokohorská údolí v Andách, kde vystupují až do výše 5000 metrů nad mořem.

Žije ve skupinách několika samic a jednoho samce. Jednotlivci dorůstají délky 20 – 25 cm, váhy 700 až 1200 g a v průměru se dožívají čtyř až pěti, výjimečně až osmi let. V Guinessově knize rekordů je zápis o tom, že se morče dožilo téměř 15 let. Samci dosahují pohlavní dospělosti ve věku 3 až 5 týdnů, samice ve věku 4 týdnů. Samice se mohou pářit již 6 až 48 hodin po porodu. Březost trvá 59 – 72 dnů, s průměrem 63 – 68 dnů. Mláďata se rodí osrstěná, plně vyvinutá. I když krátce po porodu mohou konzumovat tuhou potravu, samice je kojí, zhruba po dobu tří týdnů.
Morče divoké má ve srovnání s morčetem domácím užší hlavu a celkově je delší, štíhlejší a pohyblivější. Zbarvení má tmavohnědé až černohnědé (aguti) a kožich je tvrdší, než u domácích morčat.


Z dalších druhů morčat si můžeme jmenovat například morče brazilské, morče uruguayské, morče horské, morče žlutozubé a morče lasicovité.


Morče domácí (Cavia aperea porcellus) vzniklo domestikací morčete divokého jihoamerickými indiány, kteří je chovali již 5 a snad dokonce 9 tisíc let př.n.l. Svědectvím toho jsou mumifikovaná morčata, nalezená ve vykopávkách inckých sídlišť. Z přímých svědectví víme, že když Španělé dobyli Jižní Ameriku, chovali Inkové v oblasti dnešního Peru a Chile morčata pro rituální účely, jako snadno dostupný zdroj masa a pro kožešinu. Černá morčata byla používána a obětována v lidovém léčitelství při diagnóze, léčbě a k posouzení úspěšnosti léčby některých chorob jako žloutenky, revmatizmu, artritidy a tyfu. Morčata byla chována v příkopech u domů nebo přímo v domech. Již tehdy se vyskytovaly různé barevné rázy a dokonce prý i rozety.
Koncem 16. století se morčata dostala do Evropy a byla zde popsána švýcarským biologem Conradem Gessnerem (v literatuře se uvádí Conrad Bessner, pravděpodobně se ale jedná o přepis).


Morčata v Evropě původně chovala jako velkou zvláštnost, což si ovšem mohli dovolit jen zámožní lidé. Pro pěkný vzhled, přítulnost, nekousavost a pro snadný chov se postupem doby stala z morčat oblíbená a dostupná domácí zvířata. Od 18. století se zvláště v Anglii začínají masově chovat jako domácí mazlíčci a začínají se systematicky šlechtit. V 19. století byly v Anglii pořádány první morčecí výstavy. Po druhé světové válce přišla nová vlna obliby morčat, která trvá dodnes.
Ve své původní domovině (konkrétně v Peru) jsou chovaná morčata propagovaným zdrojem kvalitního masa. Pro snadný chov, nekousavost se morčata používala a nadále používají jako laboratorní zvířata.


Barva a charakter srsti se u morčete domácího mění podle rasy. Podobně se mění i velikost a váha: u samečků se udává délka těla až 35 cm a hmotnost až 1500 g. Samičky jsou menší a mívají hmotnost do 800. Nedělají si hnízdo, protože rodí plně vyvinutá a osrstěná mláďata. Délka březosti je 58 až 72 dní, poté se rodí 1 – 6, většinou ale 2 – 3 mláďata, která jsou po 25 dnech samostatná. Doba kojení je až 4 týdny. Samice může mít mláďata dvakrát za rok. Morče domácí se průměrně dožívá 6 let, při dobré péči i 8 až 10 let. Samci jsou dospělí ve dvou měsících života, samice ve 28 až 35 dnech života. Živí se hlavně rostlinnou stravou.


Chov morčat
Při chovu je třeba morčeti vytvořit vhodné podmínky a věnovat mu dostatek času. Morčata mají kompaktně stavěné tělo a proto (s výjimkou mláďat) velmi dobře tolerují zimu. Naopak jim vadí přehřátí. Tělní teplota je 38–40 °C, při chovu je ideální teplota prostředí 18–24 °C.
Morčata jsou zvířata společenská a zvláště samice je možné chovat ve skupině. Chovat dva nebo více samečků se nedoporučuje, neboť se často kolem půl roku věku začínají prát. Pokud morčata chováme jednotlivě, je socializovat - seznamovat se s nimi, hladit je a krmit, prostě udržovat s nimi co nejtěsnější a co nejčastější kontakt. Že je morče u chovatele v ruce chovatele spokojené poznáme podle charakteristického „vrkání“.


Při domácím chovu je pro jedno morče vhodná klec o ploše minimálně 60×35 cm a výšce 35-40 cm. Klec by měla být umístěna ve světlém nepřetopeném pokoji. Je třeba dbát na to, aby v pokoji nebyl průvan a nebyl zde větší zdroj hluku (např. televize).


Z několika možností jak morče ubytovat zmíníme:

  • Klec , která je pro morčata asi nejčastější používaným obydlím. Klece jsou k dostání v nejrůznějších barvách, velikostech i provedeních. Výhodou je snadná přenosnost, vzdušnost, jednoduché čištění a to, že jediným pohledem přehlédneme stav klece i s morčetem. Nevýhodou může být vyšší cena a také nebezpečí průvanu, který je pro morčata velmi nebezpečný. Aby nedocházelo k vyhazování podestýlky z klece, volíme moderní typy klece se zvýšenými okraji spodní plastové části. Z hygienických důvodů volíme takové typy klecí, u kterých dno spodní části přechází v postranice plynule (rohy se špatně čistí a dezinfikují).
  • Plastový box, který má pevné dno i stěny a k větrání má uzpůsobenou horní část. Boxy se vyrábí v různých velikostech podle toho, zda chováme jednoho či více jedinců v chovné skupině. Výhodou plastového boxu je, že na morče netáhne a že z boxu nevypadává podestýlka. Box se musí častěji čistit, aby v něm nebyla příliš velká vlhkost. Box je nutností v případě, že chováme skinny morčátko. Pro tento druh morčat nejsou klece vhodné.
  • Akvárium v klasické podobě nepovažujeme pro chov morčat za vhodné. Pokud je materiálem sklo, je nebezpečí vážného poranění chovatele i morčete. Je problém s uchycením napáječky a také čištění i dezinfekce jsou těžší.
  • Ubikace jiného typu, většinou vyrobené svépomocí, nebo na zakázku. Často se jedná o různé chovné dřevěné nebo plastové (např. novodurové) skříně, či kóje.
    Za velmi dobrý a praktický systém pokládáme dnes již dostupné stojany, do kterých se zasouvají plastové chovné boxy jako zásuvné moduly. Jednotlivé moduly se lehce čistí a při dobré konstrukci se ani nemusí přikrývat. Chovanci nejsou vystaveni průvanu a nemohou vyskočit. Nevýhodou stojanu se zásuvnými moduly může být vyšší cena a vyšší váha. Aby se s celou sestavou dalo dobře manipulovat, můžeme ji opatřit kolečky.

Na dno chovných ubikací se dává podestýlka. Nejlepší jsou hobliny z nelakovaného a nenapouštěného dřeva. Nepříliš vhodné jsou piliny, které jsou příliš jemné, dráždí oči a vnikají do nozder. Na hobliny můžeme navíc aplikovat morčatům velmi příjemnou slaměnou podestýlku, navíc bývá ošetřena dezinfekčně působícím eukalyptem, což je pro zdraví morčat přínosné. Dobrá je na hobliny rovněž klasická sláma, která ale může snadno způsobit poranění očí, které morčata mají přirozeně vystouplá. Příliš dlouhou slámu by proto bylo dobré nařezat. Seno jako podestýlku nedáváme: Je dražší, nasákne močí a rychle začne zapáchat. Dalšími možnostmi jsou například kočkolity nebo dřevěné, či konopné pelety. U konopných pelet se uvádí častější výskyt parazitů. Dřevěné peletky vmícháváme do hoblin.


Potrava
Podobně jako člověk i morče musí dostávat vhodnou potravu a vodu. Nezapomínejme, že morče je typický býložravec a že musí dostávat rostlinnou potravu. V domácích podmínkách mu nejčastěji podáváme, zeleninu, ovoce, zelené krmení, seno a specielní krmení pro morčata. Pozor na to, aby nikdy nedostalo plesnivou potravu! Seno je vhodné podávat jako potravu každý den.
Nezapomínejme, že i voda je svým způsobem potravou a že morče ji musí mít k dispozici i v případě, že ji může získat ze zelené potravy.
Morče je vhodné krmit pravidelně každý den a ve stejnou dobu. Obvykle se krmí dvakrát denně (např. ráno zelenina a ovoce a večer zrní). Pozor na to, aby čerstvá potrava nebyla příliš studená (ovoce a zelenina z lednice). V profesionálních chodech se ke krmení používají různé nutričně vyvážené směsi a pelety. V domácích podmínkách se snažíme aby potrava morčat byla co nejpestřejší a vedle kompletních pelet či jiných vhodně zvolených krmných směsí podáváme dostatek čerstvé zeleniny a ovoce.

Poznámky ke krmení morčat:

  • Morče nedovede (podobně jako člověk) syntetizovat vitamín C musí ho dostávat v potravě. Proto morčeti podáváme co nejčastěji čerstvou zeleninu a čerstvé ovoce. Nedostává-li morče zelenou potravu, je potřeba vitamin C a případně i další vitaminy dodávat v podobě různých kapek, prášku – např. C compositum apod. Nezapomínejte na to, že březost, kojení, nemoc, vyšší teplota prostředí, stáří zvyšují potřebu vitaminu C! Nedostatek bývá častý v zimních a jarních měsících, proto je vhodné vitamin C pravidelně dodávat.
  • Zelenina jako mrkev, červená řepa, brokolice, petržel, špenát a ovoce jsou jedny ze základních složek potravy. Každý den by mělo morče dostat kousek čerstvé zeleniny, nebo ovoce. Morčeti můžete nabídnout téměř jakýkoli druh zeleniny či ovoce, jmenujme ještě např. papriku, okurku, jablko, hrušku, kedlubnu, různé zeleninové natě, v malém množství i slupky od okurek). Nedoporučuje se salátová okurka, protože pro morče obsahuje příliš vody. Radíme v tomto směru neexperimentovat. Nepodáváme kapustu a zelí, protože nadýmají a nepodáváme ani brambory! Velkým problémem může být podání chemicky ošetřeného ovoce, či zeleniny a proto je předem vždy dobře omyjeme!
  • Čerstvá tráva je pro morčata velmi důležitou složkou potravy, protože je pro morčata přirozenou potravou a významným zdrojem vitamínů a dalších, nutričně cenných látek. V teplém období by měla morčata trávu dostávat každý den. Za nejkvalitnější travinu se považuje bojínek luční. Tráva ale nesmí být zapařená a nesmí být chemicky ošetřena. Morčata milují listy pampelišek a květy sedmikrásek. Ve větším množství se nemá podávat vojtěška a nať luštěnin. Samozřejmě můžete podávat i jiné druhy travin a rostlin - ovšem jen pokud je znáte a víte, že nejsou jedovaté, což není pravidlem. Nesbírejte a morčatům nedávejte nic, co neznáte!
  • Z jedovatých rostlin si jmenujme např. pryskyřník, ocún. hořčici polní, rulík zlomocný, kapradiny, náprstník, čemeřici, posed dvoudomý, bolehlav plamatý, konvalinku, rmen rolní, oměj, ptačí zob, starček obecný, rebarboru, rozrazil, lnici a obecně nať všech cibulovin i jejich cibule(cibule, tulipány, hyacinty). 
  •  Seno, je důležitou složkou potravy a morče k němu musí mít přístup celý den. Velkou výhodou je, že neobsahuje tuky. Pozor ale na to, že zvláště při krmení senem a jinými suchými krmivy morče musí mít neustálý přístup k pitné vodě. Úsporné krmení senem zajistíme tak, že do klece zavěsíme drátěný seníček nebo závěsnou kouli na seno.
  • Vodu podáváme morčatům podobně jako jiným zvířatům v dobře uchyceném pítku. Voda by neměla být přímo z kohoutku, ale převařená, nebo alespoň odstátá. Příležitostně můžete morčeti nabídnout slabší čaj. Pro důležitost znovu zopakujeme, že i když morče při konzumaci čerstvé potravy do sebe potřebné množství vody dostane, je třeba, aby mělo naplněné pítko stále k dispozici. Do vody mnoho chovatelů podává přípravek Acidomid K – dodává vitaminy, minerály, stopové prvy a navíc cenné organické kyseliny. 
  • Speciální směs zrní, či komplexní peletované krmivo pro morčata je k dostání v každém dobrém obchodě. Je namícháno tak, aby morče mělo dostatek vitamínů, které jsou pro ně nejvhodnější. Takovéto směsi mají snížený obsah slunečnicových semínek, která obsahují příliš mnoho tuku (nebezpečí obezity). 
  • Tvrdý chléb a větvičky ovocných stromů, které morčatům podáváme především pro obrušování neustále dorůstajících zubů. 
  • Morčata jsou stejně jako většina lidí velmi vybíravá, je tedy třeba z doporučeného sortimentu zjistit, co jim chutná a tím je stravovat. Musí to ale být strava pestrá a vhodná pro morče - lidskou stravu nepodáváme! Jako občasnou odměnu můžete morčeti nabídnout jogurt, piškot, trochu ovocného džusu apod. Vhodnější jsou ale pamlsky určené speciálně pro morčata. Když budete morče krmit tím, co má rádo, bude šťastnější a vypěstuje si k vám lepší vztah.
  • Mějte na paměti, že morče je sociální živočich a že nemá-li přirozený kontakt s dalšími morčaty, potřebuje kontakt s chovatelem. Využijte krmení k tomu, abyste se se svými morčaty sblížili. Vaši chovanci si k vám vypěstují pozitivní vztah a věřte, že to přinese radost i vám.

Hygiena chovu
Vodu v pítkách často vyměňujeme. Z hygienického hlediska je nejlepší voda převařená, nebo alespoň odstátá (odvětrání chloru). Do vody je vhodné přidávat již výše zmíněný Acidomid K. Pítka pravidelně zvenčí i uvnitř čistíme od mikrobiálních povlaků a dobře je vymýváme. Ještě lépe, když je dezinfikujeme a pak velmi dobře opláchneme a vypláchneme. Klece a všechny pomůcky udržujeme v čistotě, pravidelně vyměňujeme podestýlku a čistíme krmné misky. Používáme speciální čističe na klece, které jsou ke zdraví zvířat šetrné.


Nemoci morčat
Pokud vám morče onemocní, jděte s ním k veterinárnímu lékaři. Nezapomínejte, že to je váš chovanec, že ho chováte z vašeho jednostranného určitého zájmu (doufejme, že ne z chvilkového rozmaru), že se morče neumí samo o sebe postarat a že je na vás plně odkázáno. A také, že byste se ho nikdy neměli zbavovat nehumánním způsobem, za což se považuje i vypuštění do volné přírody, protože morče se nedokáže ubránit predátorům. Vždy se najde někdo, kdo si morče rád vezme a věnuje mu svou lásku a péči. Zdraví zajistíte morčatům především tím, že je chováte za vhodných a důstojných podmínek a že o ně správným způsobem pečujete.

Choroby morčat probírat pro velkou obsažnost nebudeme. Pamatujte, že morče je hlodavec a že si své hlodáky musí stále obrušovat. Pokud dojde k tomu, že hlodáky přerostou, morče vůbec nemůže žrát! Pozor také na to, že morčata mají vystupující oči a že si je snadno poraní např. o slámu. Přednost dáváme krátké slámě, kterou můžeme například nastříhat nebo koupíme speciální slaměnou podestýlku dodává např. značka Limara.

Ještě ve zkratce zmíníme kožní problémy u skinny morčat, které jsou zejména u mláďat velmi časté a již samotný chovatel by na toto měl upozornit. Jedná se především o plísňová onemocnění, která se mohou objevit na čumáčku, bříšku, pod krkem atp. Velmi dobře se na toto v praxi osvědčil Fungi Stop. Přípravek je v práškové formě, aplikujeme ho štětečkem na postižené místo po dobu alespoň 7 dnů.

Zajímavostí u morčat je, že u samic které nerodily ve věku mezi šesti až devíti měsíci dochází ke srůstu stydké spony, tedy chrupavkového spojení přední části pánevních kostí (symphysis pubica). Důsledkem je dystocie, kdy při porodu nedochází k potřebnému roztažení porodních cest, které může vést i k úmrtí při porodu. Prevencí je zapouštění samic do šestého měsíce věku.

Chov morčat s dalšími zvířaty
Chovat morčata s dalšími domácími zvířaty je sice někdy možné, ale není to příliš vhodné pro odlišné potravní požadavky. Na venkově se morčata často chovala společně s králíky jako včasný indikátor zdravotního stavu králíků: Ti jsou totiž často nositeli některých respiračních infekcí (Bordetelly a Pasteurelly), na které jsou morčata velmi vnímaví a uhynou. Rovněž na kokcidiózu, kterou králíci často trpí jsou morčata velmi vnímavá.


Komunikace

V přírodě morčata žijí skupinách a proto mají vyvinutý jak sociální smysl, tak i vnitrodruhovou komunikaci. Ovládají pestrou škálu zvuků a jiných prostředků k vyjádření svých pocitů. Chovatelé rozpoznávají asi sedm různých zvuků, které morčata vydávají.


Jmenujme si alespoň:

  1. Kvíkáním morčata vítají svého chovatele, nebo známou osobu. Kvíkají také mláďata, dožadující se své matky. Morče tak také vyžaduje pozornost, nebo to, že má na něco chuť.
  2. Bublání, kterým morčata vyjadřuje spokojenost, klid; "bublají" i samci a samice v říji.
  3. Cvakání zubů, které značí hrozbu, strach, vztek.
  4. Zpívání, které zaslechneme jen výjimečně a neví se přesně, co znamená. Nejspíše se jedná o signál stresové situace. Také se tak hlásí mláďata ke krmení.

Čistokrevná morčata
V České republice jsou podobně jako v mnoha dalších státech zřízeny kluby morčat s rodokmenem, které se řídí určitými standardy. Pořádají se různé výstav, které je možno navštívit. V době internetu není problém potřebné informace a termíny jednotlivých výstav nalézt.
Abyste mohli odchovávat morčata s průkazem původu (PP), musíte si nejdřív zaregistrovat vlastní chovatelskou stanici (CHS). Na stránkách klubu vyplníte přihlášku, zaplatíte členský příspěvek a po potvrzení se stanete členy Českého svazu chovatelů - Základní organizace chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců (ZO ČSCH).


Vystavovat se mohou registrovaní jedinci, rovněž i mazlíci. Morče lze registrovat od 500 g a výš, na věku nezáleží. Mělo by ovšem mít vyvinuté všechny znaky svého plemene. Vystavovat můžete v kategorii mladých (do 6 měsíců, minimální váha 500 g) nebo dospělých (více než 6 měsíců).
Průkaz původu se vystavuje jedincům, kteří odpovídají standardu svého plemene. Pokud chcete vystavovat, je třeba absolvovat registraci, čili uchovnění . Mláďatům se vystavuje tento průkaz, pokud mají alespoň jednoho z rodičů registrovaného. Musíte být ale členem ZO nebo ČSCH.

Plemena morčat
V dnešní době existuje nepřeberné množství plemen morčat, lišících se velikostí, barvou, délkou i strukturou srsti. Z pochopitelných důvodů zde přehled jednotlivých plemen a jejich charakteristiku neuvádíme a odkazujeme na stránky ZO výše uvedené.

Výjimku uděláme pouze ve třech případech:


- Saténové morče, jehož srst má efektní saténový lesk a vyskytuje se v nejrůznějších barvách (nejčastěji v červené, zlaté, krémové, bílé a aguti. Zmiňujeme se o tom především proto, že u tohoto plemena se občas vyskytuje osteodystrofie, která je důsledkem poruchy metabolismu vápníku.


- Morče Skinny, „nahé“, tedy bezsrsté. Tělo nemá porostlé srstí a jen především na čumáčku má zachovaný chomáček srsti. Zajímavé je, že pokožka takového morčete může mít různou barvu. Velmi zajímaví jsou černí viníci, kteří vypadají jako malí hroši.
Skiníci mohou být vhodnou volbou pro alergiky.
Při chovu skiníků pozor na to, že ztráta srsti jako přirozeného pokryvu těla s sebou nese některé nepříznivé důsledky: O kůži nahých morčat je třeba pečovat, chránit je před ultrafialovým zářením, chránit je před průvanem a udržovat je při optimální, lépe vyšší teplotě. Při poklesu teploty je třeba prostředí temperovat.

- Obří morče, které bylo prošlechtěno na produkci masa. Vyšlechtěny byly dva typy – morče cuy s hmotností 1 900g - 2 500 g a morče cabayos, které dorůstá až hmotnosti 4 kg a velikost 50cm. Zvláštností je, že tato morčata mají 7 prstů na předních a 6 prstů na zadních nohou (běžná morčata mají na přední noze čtyři a na zadní tři prsty).

Připravil:
Mgr. Vratislav Šnejdar, CSc.