příběhy
Jestli máš nějaký hezký příběh se svým morčátkem, nějakou dobrou ale i zlou zkušenost, poděl se s ostatními. Vše tady pak uveřejním. Můžeš přidat i fotku nebo vlastní obrázek, který vyprávění , či jen pár hezkých slov o tvém morčátku - skvěle doplní. Už se moc těším !
v.votockova@email.cz nebo napiš zde na web - kolonka NAPIŠTE NÁM
Nejsmutnější slzičky, které jsem viděla
Viděla jsem nejsmutnější slzičky v životě.
Má Majdinka tiše plakala. Pro mě to byl pohled, na který nikdy nezapomenu. Kdo viděl slzy morčátka, ten ví, jak dokáží lítostí obejmout srdce a roztesknit duši.
Byla jsem s mazlíkama u veterináře. Obě mé Majdinky byly vyděšené z hluku lidí a ostatních zvířátek v čekárně. Nejvíce tedy z jedné "rozverné paní", která se předváděla jak puberťačka na první diskotéce. Hlučné líčení svých zážitků, řinčení jejího mobilu a navíc hysterický + nucený smích ( myslela si, že má vtipné řečnické vystoupení ) to byl tedy děs! Měla jsem ohromnou chuť ji přetáhnout klackem.
Příště k tomu nejspíš dojde, aby se ta čůza naučila brát ohledy na malá vystresovaná zvířátka.
Morčátko a dítě
Moje první zvířecí socha.
Tato moje zbrusu nová socha má poněkud netypický žánr pro sochařství. Inspirovala jsem se naším nádherným morčátkem jménem Čokoláda. Morčátko je mazlíček mého mladšího syna. Doma máme dvě morčátka, která jsou důležitou součástí života celé rodiny. Máme je již pět let. Každý z mých synů má morče u sebe v pokojíčku. Navzájem se vítají při příchodech , stále spolu různě komunikují při šustění sáčku s dobrotami, s trávou, se zeleninou či ovocem. Často různě pokvikují a upozorňují tak na sebe.
Čokoláda je z obou morčátek baculatější a krotší. Proto se také stala předlohou mojí sochy nazvané: MORČE A DÍTĚ
Socha představuje přátelství, uvolněnost, zábavu a štěstí. Tak to vypadá při krmení morčátka, když dostává své oblíbené bylinky.
Socha je zhruba v životní velikosti a stojí vzpřímeně - což v reálu není možné bez cizí pomoci. Zde tuto pomoc ztvárňuje dítě menší než morče, což způsobuje, že morčátko působí jako „přátelský strýček“, jež objímá spřízněnou duši, která se mu snaží být oporou, a to i přes svou „malou“ velikost těla, ale „nezměrnou“ velikost srdce a ochoty pomoci.
Je to poněkud nezvyklé sousoší, to připouštím, ale zatím se všem líbí a dokáže vykouzlit úsměv na tváři.
Vanessa Pooley - sochařka